Přízrak (3:39)
Smrtící hák naostřený tak
Aby jedinou ranou Ti hlavu rozsek
Vzduchem se mihne a ráno klidné
Proťal výkřik hrůzy z trosek
Starého domu, teď vlhkého hrobu
Jenž se lidským masem plní
Zbytky lidských těl, podél starých stěn
Křik obětí v nich se ztlumí
V jedné ruce sekeru…
A v druhé hák!
Po lese se prochází…
Smrti přízrak!
Mrtev jest již staletí…
Nezbavil se prokletí.
Shání lidské oběti…
Pro vykoupení!
Sekeru svou jenom tak volně v ruce svírá
Hustou mlhou, noční tmou zvolna kráčí dál
Rukávem lepkavou krev z tváře neotírá
Tolik úlovků dnes snad ani nečekal
Počká až černá tma do ticha lesa vstoupí
A mlžný opar se rozprostře nad zemí
Pak veden touhou po čerstvém lidském mase
Vyrazí naplnit starý sklep v podzemí
Smrtící hák naostřený tak…
Až naplní mrtvolami ten svůj starý dům
Předstoupí před vládce pekel připojí se k snům
Aby splnil přísahu jenž ve smrti své dal
Neb i on byl sekerami rozsekán
Tělo jeho rozčtvrtili a na háky rozvěsili
Podivný prý se jim zdál, s ďáblem v noci rozmlouval
Vesničané hloupí jsou, tak ho radši zabijou
Ze smrti své povstal – Přízrak!
V lese chata tichá stojí
Vstoupit tam se každý bojí
Přízrak tam prý lidi loví
Každý zná jeho hák
Sekeru svou neopouští
Další tělo ukryl v houští
Rozsekané na kusy
A krve zbavené
Sekeru svou jenom tak volně v ruce svírá…